Rungeova–Kuttova metoda

Rungeova–Kuttova metoda je metoda pro numerické řešení obyčejných diferenciálních rovnic, kterou kolem roku 1900 vytvořili němečtí matematici Carl Runge a Wilhelm Kutta, případně některá z podobných metod (společně jsou zvané Rungeovy–Kuttovy metody).

Rungeova–Kuttova metoda hledá přibližné řešení rovnice y ˙ = f ( t , y ) {\displaystyle {\dot {y}}=f(t,y)} s okrajovou podmínkou y ( t 0 ) = y 0 . {\displaystyle y(t_{0})=y_{0}.} Přitom y = y ( t ) {\displaystyle y=y(t)} je neznámá skalární nebo vektorová funkce času t {\displaystyle t} , kterou chceme aproximovat. Známe funkci f {\displaystyle f} , propojující časovou derivaci y ˙ {\displaystyle {\dot {y}}} s hodnotou y {\displaystyle y} a časem t , {\displaystyle t,} a známe také počáteční čas t 0 {\displaystyle t_{0}} a odpovídající hodnotu y {\displaystyle y} v tomto čase, která je y 0 {\displaystyle y_{0}} .

K odhadu y {\displaystyle y} klasickou Rungeovou–Kuttovou metodou (též označovanou RK4) je nejprve potřeba zvolit vhodný krok h > 0. Na jeho základě definujeme

y n + 1 = y n + 1 6 ( k 1 + 2 k 2 + 2 k 3 + k 4 ) , t n + 1 = t n + h {\displaystyle {\begin{aligned}y_{n+1}&=y_{n}+{\tfrac {1}{6}}\left(k_{1}+2k_{2}+2k_{3}+k_{4}\right),\\t_{n+1}&=t_{n}+h\\\end{aligned}}}

pro n = 0, 1, 2, 3, ..., přičemž

k 1 = h   f ( t n , y n ) , k 2 = h   f ( t n + h 2 , y n + k 1 2 ) , k 3 = h   f ( t n + h 2 , y n + k 2 2 ) , k 4 = h   f ( t n + h , y n + k 3 ) . {\displaystyle {\begin{aligned}k_{1}&=h\ f(t_{n},y_{n}),\\k_{2}&=h\ f\left(t_{n}+{\frac {h}{2}},y_{n}+{\frac {k_{1}}{2}}\right),\\k_{3}&=h\ f\left(t_{n}+{\frac {h}{2}},y_{n}+{\frac {k_{2}}{2}}\right),\\k_{4}&=h\ f\left(t_{n}+h,y_{n}+k_{3}\right).\end{aligned}}}

Číslo y n {\displaystyle y_{n}} je aproximace hodnoty y ( t n ) {\displaystyle y(t_{n})} . Aproximace se počítají jako vážené průměry čtyř jednodušších odhadů k 1 {\displaystyle k_{1}} k 4 {\displaystyle k_{4}} . Zdůvodnění tohoto postupu vychází ze Simpsonova pravidla pro integrál rovnice za předpokladu, že f {\displaystyle f} nezávisí na y {\displaystyle y} .

Popsaná metoda dosahuje v jednom kroku chyby v řádu O ( h 5 ) {\displaystyle O(h^{5})} a celkově akumulované chyby v řádu O ( h 4 ) . {\displaystyle O(h^{4}).} [1] Neuvažujeme-li vliv zaokrouhlovacích chyb, tak menší krok obvykle vede k přesnějšímu odhadu, avšak za cenu více počítání.

Reference

  1. CHAPRA, Steven C.; CANALE, Raymond P. Numerical methods for engineers. 7. ed. vyd. New York, NY: McGraw-Hill Education, 2015. 970 s. Dostupné online. ISBN 978-0-07-339792-4. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Rungeova–Kuttova metoda na Wikimedia Commons