Nevinné krutosti
Nevinné krutosti | |
---|---|
Původní název | Ridicule |
Země původu | Francie Francie |
Jazyk | francouzština |
Délka | 102 min |
Žánry | filmová komedie historický film filmové drama |
Scénář | Rémi Waterhouse |
Režie | Patrice Leconte |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Charles Berling Jean Rochefort Fanny Ardant Judith Godrèche Bernard Giraudeau … více na Wikidatech |
Produkce | Frédéric Brillion Philippe Carcassonne Gilles Legrand |
Hudba | Antoine Duhamel |
Kamera | Thierry Arbogast |
Kostýmy | Christian Gasc |
Střih | Joëlle Hache |
Zvuk | Dominique Hennequin |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1996 3. dubna 1997 (Německo) |
Distribuce | Miramax Films Netflix |
Nevinné krutosti na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nevinné krutosti (v originále Ridicule) je francouzský hraný film z roku 1996, který režíroval Patrice Leconte. Film získal čtyři Césary, včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie. Byl také nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Snímek měl světovou premiéru na filmovém festivalu v Cannes dne 9. května 1996.[1]
Děj
V roce 1780 Grégoire Ponceludon de Malavoy, mladý, nemajetný šlechtic přijíždí na královský dvůr do Versailles s přáním požádat krále Ludvíka XVI. o prostředky k vysušení bažin Dombes, které jsou zdrojem epidemií, které decimují rodiny jeho poddaných. Protože se mu nepodaří získat audienci, snaží se u dvora získat spojence a podporu.
Markýz de Bellegarde mu nakonec pomůže, poskytne mu ubytování a představí ho u dvora. Výsledkem jsou intriky mezi krátkodobým královským oblíbencem, abbé de Villecourt, jeho milenkou Madame de Blayac (která se zároveň stává baronovou milenkou), Grégoirem de Ponceludon a Mathilde de Bellegarde, dcerou markýze.
Mladý baron čelí mnoha intrikám, než se může setkat s králem v soukromí, "náhodné" setkání v zahradách zámku ve Versailles připravují jeho ochránci. Baron je pozván na ukázku střelby z nového děla a nabízí vylepšení děla. To se dotkne dělostřeleckého důstojníka a barona urazí. Aby baron neztratil tvář, je povinen vyzvat důstojníka k souboji. Tím si baron zkomplikuje pozici u dvora, protože král následně odmítne přijmout muže, který zabil jednoho z jeho důstojníků. Grégoire opouští Versailles s Mathildou.
O několik let později, v roce 1794, kdy revoluce donutila řadu šlechticů k emigraci, markýz de Bellegarde, nyní emigrant ve Velké Británii, vzpomíná nostalgicky na dávné časy.
Občan Grégoire Ponceludon (zřekl se přídomku) konečně od revoluční vlády povolení jako hydrograf stavebního inženýrství, aby odvodnil bažiny Dombes. Mathilde se mezitím stala jeho manželkou.
Obsazení
Charles Berling | baron Grégoire Ponceludon de Malavoy |
Jean Rochefort | markýz de Bellegarde |
Fanny Ardant | komtesa de Blayac |
Judith Godrèche | Mathilde de Bellegarde |
Bernard Giraudeau | abbé de Villecourt |
Bruno Zanardi | Paul, syn Charlotty |
Bernard Dhéran | hrabě de Montalieri |
Albert Delpy | baron de Guéret |
Carlo Brandt | rytíř de Milletail |
Urbain Cancelier | Ludvík XVI. |
Jacques Mathou | Charles-Michel de l'Épée |
Jacques Roman | Chevernoy |
Maurice Chevit | notář |
Philippe du Janerand | genealog Bernard Chérin |
Philippe Magnan | baron de Malenval |
José Fumanal | plukovník de Chevernoy |
Lucien Pascal | hrabě de Blayac |
Marie Pillet | guvernantka Charlotte |
Laurent Valo | němý žák Simon |
Fabrice Eberhard | rytíř de Saint-Tronchain |
Antonin Lebas-Joly | Jean-François Autier |
Mirabelle Kirkland | Marie Antoinetta |
Ocenění
- Filmové ceny Critics' Choice: nejlepší cizojazyčný film
- César: nejlepší film, nejlepší režie ( Patrice Leconte), nejlepších výprava (Ivan Maussion), nejlepší kostýmy (Christian Gasc); nominace v kategoriích nejlepší herec (Charles Berling), nejlepší herec ve vedlejší roli (Bernard Giraudeau a Jean Rochefort), nejlepší původní scénář (Remi Waterhouse), nejlepší filmová hudba (Antoine Duhamel), nejlepší kamera (Thierry Arbogast), nejlepší zvuk (Jean Goudier, Dominique Hennequin a Paul Lainé), nejlepší střih (Joelle Hache)
- Lumières: nejlepší film, nejlepší herečka (Fanny Ardant), nejlepší herec (Charles Berling)
- David di Donatello: nejlepší cizojazyčný film
- BAFTA: nejlepší cizojazyčný film
- London Film Critics Circle Award: nejlepší cizojazyčný film
- Boston Society of Film Critics Awards: nominace na nejlepší zahraniční film
- Satellite Award: nominace na nejlepší cizojazyčný film
- Zlaté glóby: nominace na nejlepší cizojazyčný film
- Oscar: nominace na nejlepší cizojazyčný film
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ridicule na francouzské Wikipedii.
- ↑ Ridicule (1996): Release Info [online]. IMDb [cit. 2023-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
César pro nejlepší film | |
---|---|
1976–1979 | 1976 Stará puška (Robert Enrico) • 1977 Pan Klein (Joseph Losey) • 1978 Prozřetelnost (Alain Resnais) • 1979 Peníze těch druhých (Christian de Chalonge) |
1980–1989 | 1980 Tess (Roman Polański) • 1981 Poslední metro (François Truffaut) • 1982 Boj o oheň (Jean-Jacques Annaud) • 1983 Práskač (Bob Swaim) • 1984 Tančírna (Ettore Scola) společně s Našim láskám (Maurice Pialat) • 1985 Prohnilí (Claude Zidi) • 1986 Tři muži a nemluvně (Coline Serreau) • 1987 Thérèse (Alain Cavalier) • 1988 Na shledanou, chlapci (Louis Malle) • 1989 Camille Claudelová (Bruno Nuytten) |
1990–1999 | 1990 Příliš krásná (Bertrand Blier) • 1991 Cyrano z Bergeracu (Jean-Paul Rappeneau) • 1992 Všechna jitra světa (Alain Corneau) • 1993 Noci šelem (Cyril Collard) • 1994 Smoking / No Smoking (Alain Resnais) • 1995 Divoké rákosí (André Téchiné) • 1996 Nenávist (Mathieu Kassovitz) • 1997 Nevinné krutosti (Patrice Leconte) • 1998 Stará známá písnička (Alain Resnais) • 1999 Vysněný život andělů (Érick Zonca) |
2000–2009 | 2000 Venuše, salon krásy (Tonie Marshall) • 2001 Někdo to rád jinak (Agnès Jaoui) • 2002 Amélie z Montmartru (Jean-Pierre Jeunet) • 2003 Pianista (Roman Polański) • 2004 Invaze barbarů (Denys Arcand) • 2005 Únik (Abdellatif Kechiche) • 2006 Tlukot mého srdce se zastavil (Jacques Audiard) • 2007 Lady Chatterleyová (Pascale Ferran) • 2008 Kuskus (Abdellatif Kechiche) • 2009 Séraphine (Martin Provost) |
2010–2019 | 2010 Prorok (Jacques Audiard) • 2011 O bozích a lidech (Xavier Beauvois) • 2012 Umělec (Michel Hazanavicius) • 2013 Láska (Michael Haneke) • 2014 Kluci a Guillaume, ke stolu! (Guillaume Gallienne) • 2015 Timbuktu (Abderrahmane Sissako) • 2016 Fatima (Philippe Faucon) • 2017 Elle (Paul Verhoeven) • 2018 120 BPM (Robin Campillo) • 2019 Střídavá péče (Xavier Legrand) |
2020–dodnes | 2020 Bídníci (Ladj Ly) • 2021 Sbohem, blbci! (Albert Dupontel) • 2022 Ztracené iluze (Xavier Giannoli) • 2023 Noc 12. (Dominik Moll) |