Mikulášovická pahorkatina

Mikulášovická pahorkatina
Tanečnice, pohled z Weifbergu

Nejvyšší bod	599 m n. m. (Tanečnice)
Nejnižší bod	296 m n. m. (Sebnice v Dolní Poustevně)
Rozloha	85 km²(na území Česka)

Nadřazená jednotka	Šenovská pahorkatina

Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko Německo Německo
Tanečnice
Horniny	lužický granodiorit, čedič, dolerit, lamprofyr
Povodí	Labe
Souřadnice	50°57′58″ s. š., 14°19′14″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikulášovická pahorkatina je geomorfologická jednotka, podokrsek okrsku Šenovská pahorkatina a nadřazeného celku Šluknovská pahorkatina. Její rozloha je 85 km² a nejvyšším bodem je Tanečnice (599 m^[1]).

Přírodní poměry

Mikulášovická pahorkatina je geomorfologický podokrsek okrsku Šenovská pahorkatina a celku Šluknovská pahorkatina. Jednotka o rozloze 85 km² se nachází v západní části Šluknovského výběžku. Jižní, západní a severní hranice okrsku přibližně kopíruje státní hranici a přesahuje do sousedního Německa. Východní hranice odděluje Mikulášovickou pahorkatinu od Hrazenské pahorkatiny a je vedena od státní hranice po lužickém zlomu směrem k osadě Kopec, odtud na sever údolím Černého potoka, Vilémovského potoka a Velkošenovského potoka až ke státní hranici. Nejvyšším bodem je vrchol Tanečnice (599 m), nejnižším hladina Sebnice na státní hranici v Dolní Poustevně (296 m). Geologické podloží tvoří jemně až středně zrnitý biotitický lužický granodiorit, doprovázený žílami lamprofyru, doleritu a nepříliš častými průniky třetihorních neovulkanitů (čedič a podobné horniny). Celá pahorkatina náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. Kromě jižních svahů, které jsou odvodňovány do Křinice, je povodím druhého řádu Sebnice. Středně zalesněná krajina patří k 4.–5. lesnímu vegetačnímu stupni (bukový a jedlo-bukový). Převažují hospodářské lesy s dominantním výskytem smrku ztepilého (Picea abies), doplněným modřínem opadavým (Larix decidua), bukem lesním (Fagus sylvatica) či jedlí bělokorou (Abies alba). Podél vodních toků se dochovaly původní údolní jasanovo-olšové luhy. Průměrná roční teplota je pro území odhadována na 6,5–7 °C, průměrné roční srážky pak na 700–800 mm. Na jih okrsku zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce.

Vrcholy

Výběr zahrnuje pojmenované vrchy s nadmořskou výškou nad 400 m.

Tanečnice (599 m)
Gerstenberg (532 m)
Hraniční vrch (523 m)
Buková hora (512 m)
Ječný vrch (503 m)
Hutberg (502 m)
Wachberg (496 m)
Kaiserberg (494 m)
Hůrka (493 m)
Liščí kameny (487 m)
Liščí vrch (480 m)
Skřivánčí vrch (479 m)
Weifberg (478 m)
Strážný vrch (475 m)
Jáchym (475 m)
Roubený (461 m)
Stráž (460 m)
Buchberg (459 m)
Poustevník (456 m)
Davidův vrch (448 m)
Spálený vrch (443 m)
Lobendavský vrch (430 m)
Anenský vrch (420 m)
Finkenberg (416 m)
Ferdinandova výšina (414 m)

Geomorfologické členění

Geomorfologické zařazení podokrsku Mikulášovická pahorkatina:^[2]^[3]^[4]^[5]

provincie: Česká vysočina
- subprovincie: IV Krkonošsko-jesenická
  - oblast: IVA Krkonošská
    - celek: IVA-1 Šluknovská pahorkatina
      - okrsek: IVA-1-A Šenovská pahorkatina
        podokrsek: IVA-1-A-a Hrazenská pahorkatina
        
        podokrsek: IVA-1-A-b Mikulášovická pahorkatina

Odkazy

Reference

↑ Základní mapa České republiky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
↑ GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3. S. 9.
↑ Geomorfologické jednotky [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-01-30]. Dostupné online.
↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. 76 s.
↑ DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.

Literatura

DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s.
GLÖCKNER, Petr. Fyzickogeografické a geologické poměry okresu Děčín. Děčín: PS Děčín, 1995. 196 s. ISBN 80-902071-0-3.
KOPECKÝ, Lubomír, a kol. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000. M–33–IX Děčín. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. 176 s.
MELICHAR, Jaroslav, a kol. Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. Šluknov: Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. 252 s. ISBN 978-80-254-1704-1.