Langobardské království
Království Langobardů Království celé Itálie Regnum Langobardorum Regnum totius Italiae Regno dei Longobardi
| |||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||
Hlavní město | Pavia | ||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||
Národnostní složení | |||||||||||||
Jazyky | |||||||||||||
Náboženství | latinské křesťanství, ariánství, pohanství | ||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||
Státní zřízení | |||||||||||||
Měna | Tremissis | ||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||
|
Langobardské království či říše Langobardů nebo království Langobardů (latinsky Regnum Langobardorum), později pojmenované Království (celé) Itálie (latinsky Regnum totius Italiae) byl státní útvar a raně středověké království založené germánským kmenem Langobardů na Apeninském poloostrově v druhé půli 6. století. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií – tj. zemí Langobardů (latinsky Langobardia).
Království Langobardů
Po svém příchodu do Itálie roku 568 Langobardi brzy ovládli velkou část poloostrova (severní a střední část), který teprve nedávno dobyli na Ostrogótech Byzantinci. Langobardi byli zemědělci a jejich etnikum bylo mnohem početnější než Ostrogóti, což se brzy projevilo rozvojem zemědělství. Zakrátko začala být obdělávána všechna půda, která zpustla v posledních letech Západořímské říše. Důsledkem byl velký růst pozemkového majetku a uvádění dosud svobodných germánských rolníků do závislosti na majitelích pozemků.
Na dobytém území se konstituovala Langobardská říše v čele s králem, který sídlil v Pavii. Svoji moc však neuplatňoval důsledně, a tak se Langobardské království stalo konglomerátem 36 vévodství, z nichž si některá počínala velmi samostatně (Spoleto, Benevento).
Zbylé byzantské državy Řím a Benátky s okolím, Pentapolis, Apulie a Kalábrie byly roztroušené a vklíněné mezi langobarská území a některé postupem času začaly projevovat tendence k osamostatnění (Benátky, papežská kurie).
Langobardi se pokusili ovládané území dále rozšířit. Roku 751 dobyli Ravennu a začali ohrožovat papežský Řím. Papež požádal o pomoc franského krále Pipina III., který dvěma výpravami v letech 754 a 756 langobardskou expanzi zastavil. Roku 774 dobyl jeho nástupce Karel Veliký říši Langobardů, začlenil její území do Franské říše a nechal se korunovat langobardským králem. Později, v roce 781, zde vytvořil dílčí Italské království.
Galerie
-
- Lombardská koruna v katedrále v Monze
-
- Rozsah Langobardského království a držav Byzance v období skonu krále Liutpranda (744)
-
-
- freska s královnou Theodelindou
Související články
- Ostrogótské království – předchozí Germány založené království v Itálii, existující v letech 493–553 n. l.
- Odoakerovo království – první germánské království po pádu Západořímské říše
Literatura
- Paulus Diaconus, Historia Langobardorum
- Bednaříková, Jarmila, Stěhování národů, Vyšehrad, Praha 2003
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Langobardské království na Wikimedia Commons