Křesomysl
Křesomysl | |
---|---|
legendární český kníže | |
Náboženství | slovanské (pohanské) |
Potomci | Neklan |
Otec | Vnislav |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Křesomysl byl mytický pokračovatel Přemysla Oráče a kněžny Libuše, zakladatelů dynastie Přemyslovců, jeden ze sedmi legendárních českých knížat mezi Přemyslem Oráčem a prvním historicky doloženým knížetem Bořivojem.
Jedna z teorií týkajících se počtu těchto knížat je podepřena freskami na zdech rotundy v moravském Znojmě, ale Anežka Merhautová tvrdí, že tyto fresky zobrazují historicky doložené Přemyslovce včetně moravských údělníků.[1]
Jméno Křesomysl zaznamenal ve své Kronice české Kosmas, převzala ho i většina historiků z 19. století, včetně Františka Palackého. Původ jména lze vyložit jako ten, kdo křeše, podněcuje mysl.
Záviš Kalandra uvádí, že jména sedmi mytických českých knížat jsou odvozena ze starých slovanských názvů dnů v týdnu. Křesomysl by jako pátý z nich odpovídal čtvrtku, v latině Iovis Dies , den boha Jova. Jupiter (také Jova) vládl hromům a bleskům a slovo křesat může odkazovat ke spojení křesat oheň (světlo). U Germánů byl čtvrtek den Donarův (Donnerstag), den Thoriiv (v angličtině Thursday). Také Thór vládl blesky.[2]
Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct jmen mytických postav české historie včetně sedmi knížat z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu - poselství Čechů k Frankům v 9. století.[3] V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.
Posloupnost knížat
Dalimilova kronika píše: Český kníže Vnislav zemřel záhy. Jeho práv nabyl Křesomysl zas.
Václav Hájek z Libočan do doby Křesomysla umístil pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Křesomysl v jeho podání zanedbával zemědělský lid a na jeho úkor podporoval havířství.
Reference
- ↑ Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: "Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě", Praha 2000.
- ↑ Záviš Kalandra: "České pohanství", Praha 1947
- ↑ Vladimír Karbusický: "Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury", s. 237, Praha 1995 [1]
Literatura
- JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Věnceslav Černý. 7. vyd. Praha: Jos. R. Vilímek, 1921. 375 s. Dostupné online. – kapitola O Křesomyslu a Horymírovi, s. 83–91.
- HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech. Příprava vydání Jan Kočí. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. – kapitola Křesomysl, s. 150–170.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Křesomysl na Wikimedia Commons
- Křesomysl ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Čeští panovníci | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Mytičtí panovníci (do 9. století) |
| ||||||
Přemyslovci (9. století–1306) | Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306) | ||||||
Nedynastičtí (1306–1310) | |||||||
Lucemburkové (1310–1437) | Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437) | ||||||
Habsburkové (1437–1457) | |||||||
Nedynastičtí (1457–1471) | Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490) | ||||||
Jagellonci (1471–1526) | Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526) | ||||||
Habsburkové (1526–1780) | Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743) | ||||||
Habsburko-Lotrinkové (1780–1918) | Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918) | ||||||
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů |