Joni Mitchell
Joni Mitchell | |
---|---|
Základní informace | |
Rodné jméno | Roberta Joan Anderson |
Narození | 7. listopadu 1943 (80 let) Fort Macleod, Alberta, Kanada |
Žánry | Folk rock, Folk pop, Jazz, Art rock, World music |
Povolání | Písničkářka. zpěvačka, malířka, produkční |
Nástroje | zpěv, klavír, kytara, dulcimer |
Hlasový obor | Kontraalt |
Aktivní roky | 1964–dosud |
Vydavatelé | Reprise (1968–1972, 1994–2001) Asylum (1972–1981) Geffen (1982–1993) Nonesuch (2002) Hear Music (2007–dosud) |
Významná díla | Both Sides Now Big Yellow Taxi Carey Got 'til It's Gone Help Me … více na Wikidatech |
Ocenění | Grammy Award for Best Ethnic or Traditional Folk Recording (1969) Grammy Award for Best Arrangement, Instrumental and Vocals (1974) Canadian Music Hall of Fame (1981) Cena Grammy za nejlepší obal nahrávky (1995) Cena Grammy za nejlepší popové vokální album (1995) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Larry Klein (1982–1994) |
Sídla | Saskatoon Toronto Bel Air |
Podpis | |
Web | JoniMitchell.com |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Joni Mitchell, rodným jménem Roberta Joan Anderson, (* 7. listopadu 1943 ve Fort McLeod, Kanada) je písničkářka a malířka. Svoji hudební kariéru začala v malých nočních klubech a hraním na torontských ulicích. V polovině šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnila newyorskou písničkářskou scénu. V sedmdesátých letech pak zkoušela kombinovat pop s jazzem, v jejím pojetí z toho vzešel svébytný hudební styl. Její píseň „Both Sides Now“ se také objevila ve filmu Láska nebeská. V žebříčku sta největších zpěváků sestaveným souborem 179 kritiků pro časopis Rolling Stone v roce 2008 se Joni Mitchell umístila na 42. pozici.[1]
Životopis
Narodila se v kanadské provincii Alberta v rodině letce. Od mládí velice hezky kreslila, studovala výtvarné umění, velmi často si sama navrhovala obaly svých gramofonových desek a CD. Pro folkovou hudbu ji získalo studentské prostředí a detroitský muzikant Chuck Mitchell, za něhož se posléze i provdala. Toto manželství však netrvalo dlouho. Vystupovala ve folkových klubech a kavárnách v Michiganu a New Yorku. V roce 1968 nahrála svojí první dlouhohrající desku. Joni Mitchell má hlas s velkým rozsahem, který je popisován jako příjemný, vyvážený a něžný.[2][3][4][5] Ve své dlouhé kariéře prošla obdobím folku, jazzu, ale také etnickou hudbou. Na své kytaře často používá unikátní ladění, což propůjčuje jejím nahrávkám osobité kouzlo. Časopis Rolling Stone ji zařadil na 72. místo nejlepších kytaristů všech dob. Desky Joni Mitchell jsou široce respektovány nejen samotnými hudebníky, ale i hudebními kritiky. Získala pět ocenění Grammy a v roce 2002 jí byla udělena Grammy za celoživotní dílo.
Mitchell bývá někdy označována jako „ženská obdoba Boba Dylana“. Proti této nálepce se ale jednou ohradila slovy: „Pro některé lidi jsou ženy jiný živočišný druh. Nikdo by neřekl, že Dylan je mužská obdoba Joni Mitchell.“
Diskografie
Alba
- Song to a Seagull (nebo Joni Mitchell) (1968)
- Clouds (1969)
- Ladies of the Canyon (1970)
- Blue (1971)
- For the Roses (1972)
- Court and Spark (1974)
- Miles of Aisles (live) (1974)
- The Hissing of Summer Lawns (1975)
- Hejira (1976)
- Don Juan's Reckless Daughter (1977)
- Mingus (1979)
- Shadows and Light (live) (1980)
- Wild Things Run Fast (1982)
- Dog Eat Dog (1985)
- Chalk Mark in a Rainstorm (1988)
- Night Ride Home (1991)
- Turbulent Indigo (1994)
- Taming the Tiger (1998)
- Both Sides Now (2000)
- Travelogue (2002)
- Shine (2007)
Kompilace
- The World of Joni Mitchell (1972)
- Hits (1996)
- Misses (1996)
- The Complete Geffen Recordings (4-CD komplet z období 1982–91) (2003)
- The Beginning of Survival (2004)
- Dreamland (2004)
- Starbucks Artist's Choice
- Songs of a Prairie Girl (2005)
Singly
- „Night in the City“ (1968)
- „Chelsea Morning“ (1969)
- „Big Yellow Taxi“ (1970)
- „Carey“ (1971)
- „You Turn Me On, I'm A Radio“ (1972)
- „Free Man in Paris“ (1974)
- „Help Me“ (1974)
- „Big Yellow Taxi (live)“ (1975)
- „In France They Kiss On Main Street“ (1975)
- „Coyote“ (1976)
- „Off Night Backstreet“ (1977)
- „The Dry Cleaner from Des Moines“ (1979)
- „Why Do Fools Fall In Love“ (1980)
- „Chinese Cafe/Unchained Melody“ (1982)
- „(You're So Square) Baby, I Don't Care“ (1982)
- „Good Friends“ (1985)
- „My Secret Place“ (1988)
- „Snakes and Ladders“ (1988)
- „Come in from the Cold“ (1991)
- „How Do You Stop“ (1994)
- „Big Yellow Taxi“ (remix) (1996)
Odkazy
Reference
- ↑ LETHEM, Jonathan. 100 Greatest Singers. Rolling Stone [online]. 2010-12-02 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2010. Původně vydáno v tištěné formě ve vydání z 27. října 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-29. (anglicky)
- ↑ OUZOUNIAN, Richard. Joni Mitchell opens up to the Star after years away from spotlight [online]. The Star, 2013-06-11 [cit. 2015-04-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'CALLAGHAN, Lauren. 8 Of The Most Achingly Beautiful Joni Mitchell Lyrics. Marie Claire [online]. 2014-01-27 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-18. (anglicky)
- ↑ MCCORMICK, Neil. Joni Mitchell: 'My life came down to being a granny'. The Rolling Stone [online]. 2015-04-01 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2015. Původně vydáno v říjnu 2007. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HOWE, Caroline. The secret torment of Joni Mitchell: Unflinching insight into the reclusive 70s icon's battles with a disease that makes her skin crawl, is haunted by stalkers and the heartache of giving her daughter up for adoption. Daily Mail online [online]. 2014-09-01, rev. 2014-09-03 [cit. 2015-04-01]. Roč. 2014. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Lubomír Dorůžka, Panoráma populární hudby 1918/1978 - vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 1981, katalogové číslo 23-068-81 09/21
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Joni Mitchellová na Wikimedia Commons
- Osoba Joni Mitchell ve Wikicitátech
- Oficiální stránka Joni Mitchell (anglicky)
- Joni Mitchell v Canadian Encyclopedia (anglicky) Archivováno 10. 7. 2011 na Wayback Machine.
- texty písní (anglicky)
Joni Mitchell | |
---|---|
Studiová alba | Song to a Seagull • Clouds • Ladies of the Canyon • Blue • For the Roses • Court and Spark • The Hissing of Summer Lawns • Hejira • Don Juan's Reckless Daughter • Mingus • Wild Things Run Fast • Dog Eat Dog • Chalk Mark in a Rain Storm • Night Ride Home • Turbulent Indigo • Taming the Tiger • Both Sides Now • Travelogue • Shine |
Koncertní alba | Miles of Aisles • Shadows and Light • Amchitka, The 1970 Concert That Launched Greenpeace |
Nositelé ceny Premio Tenco | |
---|---|
Pro hudebníka | Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023) |
Pro kulturní osobnost | Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023) |